Sedím s kamarádkou a povídáme si. Občas se zarazím u nějakého jejího slovního obratu, když slyším jaká slova používá. To, jakým způsobem mluví o sobě. Hlavou mi proudí spoustu myšlenek, až to nevydržím a zeptám se: ,,Proč o sobě takhle mluvíš?" Její naprosto šokovaný výraz mi vnutí lehký úsměv na tváři. Protože jsem úplně viděla tu žárovku, která se jí rozsvítilo v hlavě.
My sami to totiž většinou ani neslyšíme, dokud nás na to někdo neupozorní. Možná jsem na tyhle věci hodně vnímavá a soustředím se na to, ale nebylo tomu tak vždy. Sama jsem o sobě dřív mluvila kolikrát ne úplně hezky. Také jsem si často stěžovala a nepřikládala slovům nějaký extra význam.
Teď všechno vidím úplně jinak a překvapila mě i reakce mé kamarádky. Mou otázku přijala, i s počátečním šokem, velmi pozitivně, až z toho vznikl rozhovor na několik hodin. A ten mě zas postrčil napsat tento článek a poslat to opět mezi co nejvíce žen...
Naše slova tvoří náš svět...
Většina lidí kolikrát nepřemýšlí, jak mluví, jaká používají slova a ani je nenapadne, že to může dost ovlivňovat jejich život. Zejména ta část, kde mluvíme o SOBĚ!
"Jsem k*áva!"
,,To jsem zas podělala..."
,,Achjo, jsem tak neschopná, ošklivá, tlustá...."
dosaď si cokoliv. Ufff mě z toho úplně mrazí.
Lze se dopracovat k tomu, aby to bylo jinak? Je vůbec možné tohle změnit? Není to zbytečnost?
ANO - ANO - NE!
Než ti předám své tipy, co mi funguje a jak začít, pojďme si povědět něco o tom, co všechno naše slova ovlivňují.
Jak mluvím sama se sebou
Jistě jedním z prvních bodů je, jak se cítíme. Jaký máme na sebe my sami názor. Sebevědomí. Protože, když si budeš pořád dokola každý den opakovat, že jsi k ničemu, tvůj mozek tomu uvěří. A ty se opravdu začneš chovat a jednat jako bys byla k ničemu. Pokud budeš neustále používat nadávky a negativní slova, budeš k sobě všechno negativní přitahovat. Uvidíš všechno černě.
A to určitě nechceš. Proto pokud o sobě přemýšlíš, začni zkoušet používat hezká, milá slova. Něco, co je ti příjemné. Povzbuzuj si takto své sebevědomí a sebelásku. A je úplně jedno, jestli jen v myšlenkách, nebo i nahlas. Všechno se počítá!
Rozhodně ti neříkám, aby sis od teď hlídala každé slovo, každou myšlenku. To přeci ani nejde. Mít všechno neustále pod kontrolu. Spíš ti tím chci říct, abys slova tolik nepodceňovala a podívala se na svůj život zas z jiného úhlu pohledu. Řekni si schválně:
Kdy jsem se za něco naposled pochválila?
Kdy jsem o sobě mluvila vážně hezky?
Už jen tím, že to máš v hlavě. Že o tom teď víš. To dokáže udělat opravdu hodně.
Jak mluvím s ostatními
Slova mohou totiž úžasně podpořit, motivovat a pohladit po duši. Stejně tak mohou velmi ranit. Než příště řekneš někomu zase kritiku, zkus se nejdřív zastavit. Řekni si: Pomohu mu tím nějak? Jak tím pomohu sobě? A až potom odpověz.
Chce to trénink a nejde to přes noc. Sama se občas přistihnu, jak mi to ujede a nebo když se naštvu říkám věci, které nemyslím vážně. Jsme proboha jen lidi! Určitě není třeba hned nějakých výčitek a zklamání ze sebe sama! Stává se to. Důležité je však to uvědomění a to, že tohle nebudeme dělat pořád. Každý den, každou minutu v našich myšlenkách. Naopak, pokusíme se nad tím teď zapracovat. Víc se na soustředit.
Jak se změnil můj přístup?
Právě tím, že vidím, jaký pokrok jsem udělala. Už mi to jde postupně samo, aniž bych nad tím musela extra přemýšlet. Vnímám sebe a své myšlenky, slova... Je to soubor komplexních věcí (asi jako se vším), nicméně tady jsou má základní doporučení:
Snaž se soustředit na to, co říkáš Nemusíš to dělat nonstop. Ale když se přistihneš, že si řekla něco, co se ti úplně nelíbilo, zkus se zamyslet nad tím, jak to můžeš příště říct jinak.
Nepodceňuj sílu slova Jak jsem již popsala: vidíš, že slova mají opravdu moc. Mohou pomoci i uškodit. Nepodceňuj se a neplýtvej jimi na nevyžádané rady. Pokud chce člověk něco vědět, určitě se tě zeptá sám. Soustřeď se především na to, jak mluvíš sama k sobě. Vnímej, jak tě ovlivňuje.
Drobné úpravy Změň jen větu nebo úhel pohledu: ,,To jsem zas pos*ala" --> ,,To se mi moc nepovedlo. jak to mohu udělat příště líp?" Začni maličkostmi. Všímej si, jak mluvíš, jak píšeš. Jak je na tom i tvé okolí.
Trénink Trénuj, trénuj, trénuj. Na každodenních věcech. Rozhovorech s druhými lidmi. Jak se prezentuješ, co říkáš o sobě, o věcech a lidech kolem. O situacích. ,,To bude zase na hovno den." Co třeba: ,,Co by se dneska mohlo stát úžasného? Na co se dneska těším?"
Zní to jednoduše co? Tak to pojď zkusit!
Myslím, že když to člověk čte, je to rozhodně ještě patrnější, než při běžné mluvě. Dám ti takový úkol. Zkus se teď pár dni soustředit na slova "strašně" a "hrozně" a nahraď je nějaký víc pozitivním a pro tebe příjemnějším slovem. Zkus se všímat, zda se něco trochu změní!
Přece jen když někomu řekneme, že mu to strašně sluší, tak jako jak mu to může slušet strašně? Tím vlastně popíráme, že mu to sluší :) Chápeme se? Nebo: jsi hrozně krásná. Tak jsem teda hrozná, nebo krásná? Může se ti to zdát jako maličkost, ale věř mi, dělá to opravdu hodně.
Celý náš život a svět je tvořen z malých detailů. Z věcí, které děláme každý den. Drobné věci, který tvoří náš život - představ si to jako puzzle: tolik malých dílků a když je složíš vytvoří jeden velký krásný obraz.
,,Je to jen tvůj život. Vezmi tedy do rukou to, co můžeš ovlivnit. Jak ho můžeš zlepšit.”
Našla si se v něčem? Řekla sis ,,Aha, tohle přesně dělám, Bylo by fajn to možná přehodnotit!" Super! Doufám, že ti k tomu tento článek pomohl. Ráda si přečtu tvůj názor v komentáři či zprávě.
Určitě se ozvi, pokud bys ráda něco dodala, co třeba funguje tobě.
S láskou
